V předposlední červnový a první
prázdninový den jsme se vypravili na plánovaný výšlap z Hornolidečska na Horní Vsacko. Vlakem
jsme po desáté hodině dopolední dojeli do Horní Lidče a odtud zamířili po žluté TZ k severu.
Mírně stoupající cesta nás vedla na otevřený hřebínek, odkud se nám naskýtal daleký a téměř kruhový
výhled – k západu na Vizovické vrchy směrem k Vařákovým pasekám a Slavičínu, jižněji
na horní část obce Lačnov, k jihu na hřeben Bílých Karpat s tyčícím se televizním
vysílačem nad Královcem, Vlárský průsmyk a vrcholy Povážského Inovce ak východu na hřeben
Javorníků s majestátní Makytou. A samozřejmě také panorama blízkých obcí Horní Lideč a Lidečko
až k Čertovým skalám. Počasí snad nemohlo být přívětivější. Hřejivé sluneční paprsky
ochlazoval mírný větřík a na obloze pluly bílé koráby, menší lodě a docela malé loďky zajímavě
tvarovaných mraků. Naučná stezka byla lemovaná panely, které nás seznamovaly s přírodou i
historií tohoto kraje. Na nejvyšším bodě jsme došli k zajímavému seskupení několika
turistických dřevěných stavbiček, které tvořily klasické zastřešené posezení,zvláštní polouzavřená
chatička s nejrůznějšími informacemi, Pieta s posezením, malá dětská skalka a
především něco naprosto nečekaného – malý dřevěný domeček,v němž za skleněnými vitrínami
byly seřazeny podle měsíců seznamy všech zemřelých obyvatel Horní Lidče od roku 1867 do dnešní doby
– den, měsíc a rok narození, den, měsíc a rok úmrtí a dále různé zajímavé statistiky : kolik
obyvatel který rok zemřelo, v kterém měsíci nejvíce, v který den a naopak. Vskutku
nevídané rozsáhlé zveřejnění obecních matrik !
Cesta byla v délce asi jednoho
kilometru lemována 10 –
Po odpočinku a občerstvení jsme
pokračovali příjemnou a výstavnou obcí dolů do údolí kolem tábořišť s indiánskými totemy.
Opustili jsme červenou TZ, která se nejkrásnějším partiím skal vyhýbá a nastoupili cestu po zelené
TZ vedoucí romantickým chodníčkem přímo Pulčínskými skalami. Šplhali jsme vzhůru,prodírali se
puklinami, využívajíce místy i řetězů, kterými byla cesta zabezpečena. Odměnou nám byli nádherné
výhledy do údolí a na Pulčiny, tentokrát ze severní strany. Turistů zde bylo podstatně více. Když
jsme dosáhli vrcholu skalního města, pokračovali jsme, již opět po červené TZ, ke skalnatému
Hradisku – nejvyššímu bodu dnešního výletu. To byl náš poslední výstup, odtud jsme již
pokračovali po příjemné hřebenové „javornické“ cestě po rovině nebo v mírném
klesání do Radošovského sedla.
Sedlo Radošov je velkou křižovatkou
turistických, cykloturistických i lyžařských cest. Odtud lze pokračovat jednak
„červenou“ hřebenovkou Javorníků na východ, po zelené TZna severozápad směrem na
Radošov, Filku a Vsetín nebo po zelené sestoupit do jedné z obcí Horního Vsacka –
Zděchova. To byl také cíl naší cesty. Lesní cestou jsme sestupovali kolem obnoveného kříže
z předminulého století k prvním zděchovským chalupám a postupně procházeli příjemnou,
upravenou obcí. Minuli jsme malebné centrum u školy, školky a obecního úřadu s parkovou úpravou
a teprve, když jsme došli až na dolní konec obce,zůstali jsme na autobusové zastávce, odkud nás asi
za půl hodiny odvážel autobus na Huslenky k vlaku nebo na Vsetín.
Těžko si
představit krásnější den, vhodný pro pěší turistiku. Vše bylo NEJ. Prošli jsme asi
Jen jeden fakt snad kalí radost z nádherně prožitého dne – ze všech 86 karlovských turistů jsme putovali pouze čtyři … (!?)
návštěvníků stránky | |
---|---|
celkem | 259 980 |
tento týden | 572 |
dnes | 122 |