Svet-Stranek.cz
Tatranturist

Na hřeben Malé Fatry:Velké Karlovice

Na hřeben Malé Fatry

Sobota 29. září 2012             "FOTO"

 

            Celkem 43 karlovských turistů a jejich hostů odjíždělo v ranních hodinách autokarem ČSAD Vsetín směrem na Bytču, Žilinu a Terchovou. Vymetená obloha slibovala pěkný podzimní den, i když ostře svítící slunko mohlo zvěstovat i případné zvraty počasí.  Projeli jsme Terchovou, odbočili do Staré doliny do kouzelného kaňonu Tiesnav, jehož úchvatná krása snad ani nemůže zevšednět. Vystoupili jsme na rozcestí Starý Dvór, odkud směřuje modrá TZ vzhůru do sedla Príslop.

            Zvolna jsme začali stoupat : nejprve po silničce, pak po lesní cestě a nakonec po travnaté stezce. Minuli jsme také chatu Sokolie, která se konečně po mnoha letech probouzí k životu –  téměř ruina bývalého hotelu se renovuje do své původní podoby. Z travnatého sedla Príslop (916 m)již byl nádherný výhled na Velký i Malý Rozsutec, rozložitý Stoh, skalnatý hřeben Sokolie a také na západ – na nekonečné moře kopečků mezi Malou Fatrou,Kysuckými i Moravskoslezskými Beskydy a Javorníky.

           

Teprve nyní začalo opravdové stoupání. Na zhruba dvou kilometrech jsme museli zdolat převýšení 250 m– právě tolik činí rozdíl nadmořské výšky sedla a prvního z dnešních vrcholů.Cesta se místy stávala blátivě kluzkou a výstup náročnějším (to ovšem je na severním svahu Baraniarek vždy, i v době dlouhého sucha). Baraniarky (1270 m) nás za náročný výstup odměnily impozantním výhledem. Z jejich skalnatého vrcholu jsme viděli  nejen Kysucké a Moravskoslezské Beskydy, ale i vzdálenější Slezské Beskydy, Javorníky, Strážovské vrchy,Povážský Inovec a také krajské město Žilinu. Vrchol byl téměř přeplněný většinou mladými turisty. Z Baraniarek jsme sestupovali do Malého sedla (1177 m) po mírně exponovaném chodníčku, okořeněném dokonce i jednou „technickou pomůckou“ - krátkým lanem a řetězem. Ze sedla následoval opět výstup - na Žitné (1265 m), většinou lesem a již po podstatně schůdnější cestě, než byla ta na Baraniarky. Ze zalesněného vrcholu Žitného výhled není – ten se rozevře teprve při sestupu do Velkého sedla(1193 m)a z tohoto travnatého sedla. Následoval výstup na nejkrásnější ze všech tří kopečků – na Kraviarské (1351 m), které má podobu stolové hory.

 

Stezka po nádherném otevřeném skalnatém hřebínku s dalekými a impozantními výhledy na téměř celou malofatranskou hřebenovku od Rozsutců a Stohu, přes Poludňový Grúň, severní a jižní vrchol Sten, Chleb, Velký Fatranský Kriváň,Malý Kriváň až ke Stratenci a Suchému vrchu jsou nádherným obrazem, který se vryje do paměti již při prvním spatření. Všimli jsme si velkého mraku nejprve nad Chlebem, který se později přemístil i nad Velký Kriváň. To nevěštilo nic dobrého. Z jihu doslova „přetékal“ přes hřeben M. Fatry  a postupně zahaloval horní část severních svahů.

 

 Pohodlně jsme došli na skalnatý vrchol Kraviarského, kde jsme se zastavili a kochali se stále ještě nádherným výhledem.

 

         Následoval sestup do hlubšího a travnatého Sedla za Kraviarským (1030 m),odkud jsme opět stoupali většinou nízkým porostem a kosodřevinou a nakonec po štěrkové stezce na rozcestí turistických cest Chrapáky (1417 m). Kromě pramene pitné vody zde prochází naše modře značená TZ, která tu kříží žlutou TZ ze Sedla na Koni do sedla Bublen, odkud se dá pohodlně dojít přes Pekelníka (1609 m) na Velký Fatranský Kriváň (1709 m).My pokračovali po modré, nyní již téměř vrstevnicové cestě traverzem v severním úbočí hlavního hřebene, po úzké pěšině mezi klečí a borůvčím.Viditelnost stále klesala, až jsme byli nakonec zcela zahaleni mrakem. Trochu vlhčí jsme nakonec dorazili k horní stanici lanové dráhy ve Snilovském sedle. Nemělo smysl vystupovat na Chleb či Kriváň a tak jsme sjeli lanovkou dolů k chatě Vrátná. Tam jsme nalezli teplé, suché útočiště a občerstvení.

            Někteří naši „rychlejší“ a zdatnější turisté vystoupili ještě o několik hodin dříve na Velký Kriváň, nebo na Chleb (1645 m) a Hromové (1636 m), ze sedla za Hromovým pak jižním úbočím sešli do Chaty pod Chlebom a teprve odtud k lanovce. A ti nejzdatnější absolvovali i ten nejdelší a nejkrásnější výšlap – z Hromového přes Steny na Poludňový Grúň (1459 m) a odtud ostře dolů po sjezdovce k chatě na Grúni a dále k chatě Vrátná

    

Po občerstvení jsme přesně v 17 hodin odjížděli z parkoviště pod chatou Vrátna domů. Více nebo méně unaveni, ale z nezapomenutelnými  zážitky z tohoto nádherného koutu Slovenska. 

návštěvníků stránky
celkem51 264
tento týden66
dnes19