Svet-Stranek.cz
Tatranturist

MARTINSKÉ HOLE:Velké Karlovice

MARTINSKÉ HOLE

5. července 2013

Martinské  hole (Lúčanská Malá Fatra)

 "FOTO"        "FOTO I"

 

Zcela zaplněný autobus opustil časně ráno Velké  Karlovice, aby nás odvezl po známé trase přes Žilinu Strečnianským průsmykem do Martina. Přes místní část Podháj jsme dojeli na Podstrání, kde u hotelu Grandis jsme museli bus opustit a dále pokračovat pěšky. Výstup na hřeben Martinských holí z tohoto místa byl vcelku pohodlný – stálé pozvolné stoupání po cestě s nekonečným množstvím zatáček, občas s výhledy do Turčianské kotliny na město Martin a Velkou Fatru. Viditelnost nebyla sice ideální, vše bylo poněkud zamžené, ale i tak to byl úchvatný pohled.

Dorazili jsme do lyžařsko – turistického centra, takových našich „Kasární“. Hotely, penziony, chaty – tedy ubytovací  a občerstvovací služby. Samozřejmě jsme toho před závěrečným krátkým výstupem na hřeben využili. Poseděli jsme, popili a posvačili, nabrali nových sil a vypravili se na nedaleký hřeben – někteří přímo pod vleky, jiní poctivě po silničce, po které byla vedena žlutě značená turistická trasa. U mohutné konstrukce vysílače na Krížavě jsme se sešli a odbočili k jihu na nedaleký nejvyšší vrchol této části Malé Fatry – Velká Lúka (1475 m). Opět menší vysílače a dělníci, pracující i ve sváteční den na jejich údržbě. Z vrcholu jsme se vrátili na Krížavu a odtud pokračovali po červeně značené hřebenovce nádhernými partiemi kleče a řídkého smrkového lesa mezi borůvčím stále k severu. Naskytl se nám pohled nejen na Velkou Fatru a Martin, ale i na západ na Strážovské vrchy a Rájeckou dolinu a samozřejmě také na 84 - tisícové krajské město Žilinu. Přes nevýrazné kóty na hřebeni – Zazrivá (1394 m) a Dlhá Lúka (1364 m) jsme dorazili do sedla pod Minčol. Odtud pak poněkud strmějším stoupáním jsme dosáhli jeho vrcholu ve výšce 1364 m n.m. Překrásný kruhový rozhled i na Kriváňskou Malou Fatru, vrcholová fota, poslední občerstvení a pokračovali jsme po příjemné hřebenové cestě po převážně travnatých „holích“ až na rozcestí. Odtud většina poutníků začala sestupovat po modře značené cestě do závěru Turiecké doliny k Vrútkám, 3 turistky si vybraly cestu o něco delší a možná zajímavější – došly po červené značce až do cíle pod hradem Strečno.

Sestup se stával stále strmějším a strmějším. Nabranou nadmořskou výšku bylo ale nutné opět ztratit. Místy i bokem po příkrých cestách, dokonce i s několika pády, jsme nakonec zdolali i tuto „třešničku na dortu“ a dosáhli „civilizace“ – v našem případě závěru doliny s asfaltovou cestou a mnoha rekreačními objekty. Brzy jsme došli k cíli naši cesty – k hotelu Junior Piatrová. Ten byl sice pro nás uzavřen (hostil uzavřenou společnost), ale naproti bylo skromné občerstvení s vnitřním i venkovním posezením, které nám poskytlo stejné služby.

Posilněni a spokojeni jsme se poté nechali unášet busem přes Vrútky, Žilinu a Bytču zpět do svých domovů.

Počasí nám celkem přálo, malá bouřka při závěrečném sestupu nás nijak neohrozila. Polojasná, až oblačná obloha, mírný větřík a pravda – o trochu horší viditelnost – nakonec proměnily naší túru v krásný zážitek.

návštěvníků stránky
celkem230 216
tento týden109
dnes56