Svet-Stranek.cz
Tatranturist

Brouzdání listím Dolním Vsackem I.:Velké Karlovice

Brouzdání listím Dolním Vsackem I.

sobota12. října 2013


FOTO


V noci pršelo a ráno byla obloha podmračená. Věděl jsem však, že počasí se zcela určitě zlepší – veškeré dostupné předpovědi to potvrzovaly. A tak jsme v půl deváté ujížděli – ve třech- autobusem směrem ke Vsetínu. Vystoupili jsme na Ohradě, za malou chvíli narazili na žlutou TZ a po ní se vydali vzhůru převážně vilovou čtvrtí Hluboký na hřeben nad jasenické údolí.

Mírně stoupající lesní cesta nás vedla přes bukové lesíky, pastviny a náhle,jakoby blesk roztrhl oponu, vykouklo sluníčko a ozářilo údolípod námi. Dole sice ještě ležela mlha, ale nad ní se rozpoutal karneval barev.Jako očarováni jsme hleděli na pásmo vrchů,táhnoucích se od Dušné k Vsackému Cábu. Otevíraly se nádherné daleké výhledy i na Javorníky a Vizovické vrchy. Cesta se vinula po hřebenu mezi Jasenicí, později Červenkou a údolím Vsetínské Bečvy. Sešli jsme do sedla pod Lysným ke shluku opuštěných starých chalup a zde jsme nalezli krásnou širokou lavici, na které jsme posvačili. Slunko pálilo jako divé a mě mrzelo, že jsem si nevzal triko s krátkým rukávem. A opět cesta – pohodlná hřebenová s minimálním převýšením,nové a nové výhledy, louky, remízky hýřící až kýčovitými barvami šílícího podzimu. U Skřivánků, U Maršálů ... to byly shluky dnes již jen rekreačních dřevěnic, zasazených citlivě do okolní nádherné přírody.

Uprostřed lesů, na louce se objevily dřevěnky. Již zdálky bylo poznat, že se jedná o veřejné občerstvovací zařízení – lavice a stolky přímo venku, nebo pod přístřeškem a také uvnitř. Romantická hospůdka„Koliba na Janovských pasekách“ rozhodně přišla vhod.Příjemná obsluha, výborné pivo, káva, čaj... Poseděli jsme,popovídali s majitelkou a pak se vydali na další cestu.Narazili jsme na pastvinu se sedmi černými koni, které také patří ke kolibě. Nabízejí tu totiž také výuku jízdy na koni a hipoturistiku.

A opět cesta.Příjemná luční, polní, lesní. Nové a nové překvapující výhledy plné jásavých barev. U Karolů, U Krošenků, U Janigů... Na nádherném táhlém travnatém svahu jsme potkali první turisty – pár mladších lidí, jdoucích z Huslenek na Vsetín. Vyměnili jsme si dojmy a popřáli šťastnou cestu. To jsme již přešli na červeně značenou cestu, vedoucí od Vsackého Cábu do Huslenek, prošli kolem nejvyšší kóty Ochmelov (733 m)do Ochmelovského sedla a kolem samot U Treťáků pokračovali k velkému statku U Sívků. Je to jediné trvale obydlené sídlo na celé trase. Velké hospodářství s kravami, koni,traktory a drobnými domácími zvířaty. Prošli jsme po cestě vedoucí napříč usedlostí. Vlevo na svahu Ochmelova se tyčil ocelový stožár převaděče, který je tak dobře vidět z údolí Horní Bečvy. 

Dohonila nás tlupa mladých turistů se svými vedoucími. Slušně pozdravili a pokračovali dolů po červeně značené cestě do Huslenek. Uchvátil nás téměř letecký pohled. Stáli jsme vysoko nad údolím Bečvy. Pod námi se rozkládaly obce Hovězí, Huslenky a také část Halenkova, za nimi severní rozsochy Javorníků, jejich hlavní hřeben s majestátní Makytou, známá i méně známá údolíčka. Krajina jako ze sna. Zalitá říjnovým sluncem a zmáčená v jásavých barvách. Tolik odstínů žluté, červené, oranžové, hnědé by snad člověk nevymyslel !

Odbočili jsme na modrou značku a zamířili k jihozápadu. Pomalu jsme sestupovali lesem i po loukách k obci Hovězí, resp. k údolí Hovízky, které se hluboko zařezává do jižních svahů Vsetínských vrchů. Přešli jsme cyklostezku Bečva a po asfaltové silničce došli k mostu přes Bečvu. Pak již jen pár desítek metrů a stáli jsme na autobusové zastávce. Po krátkém čekání přijel autobus a odvezl nás domů.

Těžko popsat všechny dojmy z této nádherné soboty. Odlesk její krásy zůstane jen na fotografiích a ve vzpomínkách nás tří, kteří jsme to prožili.  

návštěvníků stránky
celkem51 264
tento týden66
dnes19