České Švýcarsko, Děčínský Sněžník:Velké Karlovice

Čtvrtek10. září :

                Nastal onen den, na který se těšili jistě všichni karlovští turisté, i jejich rodinní příslušníci a známí, kteří se zúčastnili čtyřdenního autokarového zájezdu do severozápadních Čech, konkrétně do CHKO Labské Pískovce.

                Vyjeli jsme z Velkých Karlovic v 6 hodin ráno a směřovali přes Hranice a Olomouc k „Mohelničáku“,motorestu kousek za Mohelnicí. Tam byla první zastávka na občerstvení. Druhá zastávka pak na čerpací stanici mezi Hradcem Králové a Prahou. Projeli jsme severovýchodním cípem hlavního města a pokračovali po dálnici D8. Brzy jsme jí však opustili a kolem Veltrus jsme dojeli do Nelahozevsi, kde byla prohlídka jednoho z nejkrásnějších renezančních zámků v Čechách. Prošli jsme si 12 pokojů, jejichž zařízení nám umožnilo nahlédnout do šlechtického interiéru rodiny Lobkowiců, kterým byl zámek vrácen v roce 1993.

                Po prohlídce jsme pokračovali přes Vražkov do Rovného a přitom objížděli čedičový kopec uprostřed roviny – Říp,který bývá také nazýván českým Olympem. Vypíná se nad plochou krajinou do výše 455 m n. m., celých 200 metrů na úrovní okolních polí. Z parkoviště jsme vyrazili dlouhou alejí a poté příkřejší lesní silničkou vzhůru k vrcholu.Došli jsme k chalupě, ve které bylo možné zakoupit vstupenky na prohlídku vrcholové rotundy Sv. Jiří. Úbočí vrchu postupně zarostlo, dnes k výhledu slouží tři vyhlídky : Pražská, Mělnická (kolem které jsme vystoupali na vrchol)a Roudnická.

                Po prohlídce vrcholu této památné hory jsme opět sešli k autobusu a pokračovali přes Roudnici nad Labem, s dominantou zámku, do Lovosic. Zde Labe vstupuje do Českého středohoří údolím zvaným Brána Čech (Porta Bohemica). Úzkým údolím Labe s vysokými a strmými svahy jsme pokračovali ke stotisícovému krajskému městu - Ústí nad Labem. Nejdříve jsme zaregistrovali na protějším břehu zříceninu středověkého hradu Střekov, který nechal vystavět český král Jan Lucemburský. Zajímavou dominantou města je také zámeček Větruše, dnes hotel a restaurace, se skleněným a přírodním bludištěm, ke kterému se lze pohodlně dostat visutou lanovou drahou přímo z centra města. Nepřehlédnutelnou je také Mariánská skála u hlavního vlakového nádraží a pod ní betonový Mariánský most přes Labe z roku 1998, který byl zařazen mezi 10 nejkrásnějších světových staveb posledního desetiletí 20. století.

                Přes tento most jsme přejeli na pravý břeh Labe a pokračovali podél řeky přes Velké Březno na předměstí padesátitisícového okresního města Děčína – jeho XXXIII. městské části,Nebočad. V Nebočadech jsme celkem bez problémů dojeli k „našemu“ hotelu Formule, kde jsme měli být ubytováni. Zabydleli jsme se v pokojích ve dvou patrech a poté sešli do jídelny na naší první společnou večeři. Natěšeni na zážitky příštího dne šla většina účastníků brzy spát.

Pátek11. září :

                Po snídani jsme v půl deváté jeli autobusem do Děčína. Vystoupili jsme poblíž Mariánské louky pod děčínským zámkem a šli parkem přes historický řetězový most přes Ploučnici do osobního přístavu. Tam již byla připravena motorová loď  Bohemia, která nás, i další velkou skupinu zájemců, měla přepravit po proudu – nás do Hřenska, ostatní  do Drážďan.

                Vypluli jsme přesně v devět hodin. Nejdříve jsme se otočili a pak zamířili pod ocelovým Tyršovým mostem k děčínskému nákladnímu přístavu. Brzy jsme opustili město a kochali se kolem Labe se táhnoucími zarostlými svahy s četnými pískovcovými skalami.Seděli jsme většinou na otevřené palubě, poslouchali hudbu a informace sympatické průvodkyně, příp. si objednali malé občerstvení. Cesta nám rychle uběhla a za hodinku jsme vystupovali v Hřensku.

                Po chvíli hledání našeho autobusu, který sem mezitím přejel, jsme pokračovali k zastávce Tři prameny. Tam jsme všichni vystoupili a vyrazili po červené TZ stále mírně stoupající cestou k Pravčické bráně. Cesta vedla mezi skalami a velkými balvany. Po několika zákrutech jsme přišli na rozcestí pod Pravčickou bránou a zanedlouho se nad námi tyčilo její velké skalní okno, jedno z největších v Evropě. A hned vedle se vypínala dnes již historická restaurace Sokolí hnízdo. Zakoupili jsme si vstupenky a pak již stoupali na skalní vyhlídky,z nichž byly nádherné výhledy na skalní město České Švýcarsko, věže,komíny, stěny, i daleko do kraje kuželů pravěkých sopek a stolových hor. České Švýcarsko, součást CHKO Labské pískovce, je naším národním parkem. Postupně jsme obešli všechny vyhlídky, vrátili se pod „bránu“ a po malém občerstvení sestupovali opět k rozcestí. Většina turistů zamířila podél skalních stěn delší cestou na Mezní Louku, menší skupina se vrátila k rozcestí Tři prameny a odtud odjela na Mezní Louku autobusem.

Z Mezní Louky jsme pak po menších nebo větších skupinkách sestupovali příjemnou lesní cestou do Divoké soutězky. Nádherný skalnatý kaňon s vysokými stěnami,říčka Kamenice plná balvanů, peřejí a tůní, cesta obcházející po visutých lávkách nebo skalními tunely jinak neschůdné úseky. Stále se nám nabízely nové a nové romantické výhledy  na tento nádherný přírodní výtvor. Pak se objevilo horní přístaviště pramiček. Na lodi jsme překonali přes půl kilometru dlouhé skalní jezírko a pokračovali dále.Došli jsme k Meznímu můstku, který odděluje obě soutězky – Divokou i Tichou (Edmundovu). Tichá soutězka nabízela stejně nádherné pohledy. A opět jsme dorazili k přístavišti a opět se plavili na pramicích kilometr po jezírku mezi strmými skalními stěnami. Při obou plavbách nás převozníci samozřejmě zahrnovali informacemi a zajímavostmi z okolí. Od dolního přístaviště v Tiché soutězce to nebylo již daleko k jejímu vyústění v Hřensku pod hotelem Klepáč.

                Pak přijel autobus, který nás odvezl zpět do Děčína. Večer zakončila opět dobrá večeře.

Sobota12. září :

                Ráno bylo mlhavé, klasicky podzimní. Po snídani jsme odjížděli opět přes Děčín směrem na Jílové a Libouchec. Tam jsme odbočili na silničku do obce Tisá. Přesto, že jsme vystoupali do vyšší nadmořské výšky, mlhavá peřina stále zahalovala vše kolem.Na parkovišti v Tisé jsme opustili autobus a po krátkém výstupu na Skalní náměstí jsme stáli u pokladny na začátku Tiských stěn.

                Tiské stěny se nalézají v CHKO Labské pískovce v nadmořské výšce 613 metrů. Jejich název je odvozen od tisů, které se zde dříve hojně vyskytovaly. Stěny jsou labyrintem skalních věží, soutězek a roklí. Je to nejdokonaleji vyvinuté skalní město v CHKO Labské pískovce.

                Prohlídku Tiských stěn jsme začali u pokladny na Skalním náměstí. Nejdříve jsme absolvovali tzv. „malý okruh“ v Malých stěnách. Vystoupali jsme na Západní vyhlídku, ze které ale nebylo pro mlhu prakticky nic vidět. Pak jsme procházeli labyrintem skal, sestupovali a vystupovali po skalních stupních. Nakonec jsme opět došli na Skalní náměstí a pokračovali do Velkých stěn. Okruh Velkými stěnami byl stejně krásný a členitý.S jistým omezením se daly pořídit i zajímavé foto záběry. Když jsme došli na červenou TZ, vraceli jsme se po ní zpět na Skalní náměstí. Odtud na parkoviště k autobusu a když jsme se všichni sešli, odjeli jsme po úzké silničce k našemu dalšími cíli – Děčínskému Sněžníku.

                Z parkoviště pod obcí Sněžník jsme vyrazili po cestě vzhůru. Děčínský Sněžník je nejvyšší stolovou horou v ČR (773 m). Na jeho vrcholu je stejnojmenná 33 metrů vysoká kamenná rozhledna z roku 1864. Na ní vede 153 schodů a z jejího vrcholu je jeden z nejkrásnějších výhledů v Čechách. Lze odtud spatřit Labské pískovce, České a Saské Švýcarsko, Lužické hory, hřebeny Krušných hor a i údolí Labe se stolovými horami v Německu.

                Po chvíli jsme ze široké pohodlné cesty sešli na užší pěšinu, lemovanou velkými balvany, která nás přivedla na rovný vrchol stolové hory. Pohodlně jsme pak došli ke kamenné rozhledně, vystoupali na její vrchol a rozhlédli se po kraji. Výhled byl ne sice úplně dokonalý, ale i tak velmi pěkný. Když jsme se dostatečně pokochali výhledy, vydala se většina po obvodu hory po červené a zelené TZ. Na internetu avizovaná naučná stezka „Zapomenuté pohraničí“ ve skutečnosti neexistovala.Když jsme začali sestupovat přes Koňskou hlavu (668 m) a na rozcestí Kristin hrádek, bylo jasné, že jsme asi 5 km daleko od parkoviště. Autobus však pro nás za chvíli přijel, ve Sněžníku přistoupili zbývající turisté, kteří se vrátili stejnou trasou a jeli jsme „domů“, tedy do Děčína. Posledním bodem byla odpolední dvouhodinová prohlídka města Děčína, resp. okolí zámku a Starého města.

                K zámku vede dlouhá a rovná, mírně stoupající cesta, vysekaná ve skále, zvaná Dlouhá jízda. Napravo od této cesty se nachází Růžová zahrada. Její kouzlo spočívá v kombinaci barokní architektury a krásy rozkvetlých růží. Na druhé straně, tedy vlevo od cesty, jsou nádherné zámecké terasy a pod nimi park Mariánská louka.

                Podvečerní procházka po okolí zámku a v historické části města se všem líbila. Potom jsme nasedli opět do autobusu a odjeli do hotelu na večeři. Čekala nás poslední noc v hotelu Formule.

Neděle13. září :

                Ráno po snídani jsme si sbalili všechny věci, nastoupili do autobusu a v devět hodin definitivně opustili místo, které nám poskytovalo výborné zázemí. Jeli jsme směrem na Českou Kamenici. Nádherná krajina plná kuželů vrchů Českého středohoří se rozkládala všude kolem. Na obzoru se však již objevily i Lužické hory. Projeli jsme Kamenickým Šenovem a zastavili na parkovišti u Panské skály.

                Panská skála, nebo také Varhany,je národní přírodní památkou a je tvořena z 5 – 6 bokých čedičových sloupů, dlouhých až 12 metrů. U skály je romantické jezírko. Skály vypadají jako píšťaly, odtud tedy jejich název Varhany. Čedičové sloupy vznikly pozvolně tuhnoucím magmatem v sopečném sopouchu asi před 30 miliony lety.

                Četní turisté, i ti starší,vyšplhali až na samý vrchol Panské skály.

                Pokračovali jsme kolem Nového Boru a České Lípy, kolem Máchova jezera a hradem Bezdězem na obzoru, po okraji Mladé Boleslavi a Nymburka do našeho dalšího cíle – lázní Poděbrady. Autobus nás vyložil na malém náměstíčku nedaleko centra. Měli jsme dvě hodiny na oběd,prohlídku lázní, jejich parků a promenády a centra města kolem náměstí Jiřího z Poděbrad. Mnozí nakoupili také nejrůznější lázeňské oplatky.

                Po dvou hodinách jsme již zase uháněli přes Hradec Králové, Vysoké Mýto, Litomyšl na Moravskou Třebovou.Zastavili jsme se ještě na poslední zastávce – u motorestu Studená Loučka u Mohelnice. Poslední občerstvení, nákup tvarůžků a pak již jen cesta domů.

                Po čtyřech dnech, odpočatí, plni dojmů, jsme přijeli domů. K příjemným zážitkům jistě přispělo i vesměs hezké počasí.